Jak se z nás stali venkované…

Jak se z nás stali venkované…

Na venkov jsme se přistěhovali před 10 lety. Koupili jsme starý statek se stodolou.  Kamenný dům, kde bydlely myši, střechou teklo, na stěnách byla plíseň a místo koupelny  kadibudka na dvoře a stará studna.  Sklep byl přímo strašidelný hrad – spousta starého harampádí , závoje z pavučin a pavouci velcí jako dlaň.

Hypotéku na rekonstrukci nám žádná banka nechtěla dát, že prý je to nemovitost ve stavu k demolici. Ale nás tenhle dům okouzlil a tak jsme se rozhodně nehodlali vzdát a do těch nejnutnějších oprav se přesto pustili. Dům začal vypadat k světu a banka změnila názor. Rekonstrukce byla náročná . K tomu dvě malé děti  a třetí na cestě.  Zvládli jsme to v termínu a bydleli ještě před porodem.

Když se nám nedařilo žádným způsobem zdolat synův ekzém, narazila jsem na kozy a kozí mléko.  Jakýpak by to byl statek bez zvířat? Od myšlenky nebylo daleko k činům, a tak se u nás ve stodole zabydlely kozy.

Začátky nebyly vůbec lehké. Naučit chlapa programátora řídit traktor, to je v podstatě triviální záležitost. Naučit ho dojit kozu nebo rozlišit pšenici od ovsa, to už byl větší oříšek. A tak jsem péči o zvířata zastávala já, manžel se ujal řízení traktoru, štípání dříví a vůbec všech těch mužských záležitostí, které jsou na statku potřeba udělat.

Brzo nás čekaly první porody . Tedy já už měla porody za sebou 🙂 , ale kozy se rodit teprve chystaly.

 Kozy jsou naštěstí schopné porodit v 90% případů bez pomoci. Jen když jsou vícečetnější porody a kůzlata jsou do sebe zamotaná nebo jsou ve špatné poloze, je třeba zasáhnout.

 První porod se díky bohu odehrál bez jakéhokoli dramatu a naše první kůzlátko – kozlíček byl živ a zdráv.

Po 3 měsících přede mnou stála další výzva. Žádné zvířejsem nikdy nedojila a tak když jsem domů přinesla prvních 150ml kozího mléka, byla to velkásláva  Koza se mnou měla trpělivost a i když bylo moje dojení zpočátku velmi nejisté, brzo jsme si na sebe zvykly.

Když bylo mléka dost, neváhala jsem a pustila se do výroby sýrů. Kozí výrobky jsme si hned oblíbili. Čerstvé kozí mléko nejen nepáchne, jak se o něm traduje, ale je navíc velice lahodné. Použije-li se čerstvé mléko na výrobu čerstvých sýrů, nepáchnou ani sýry.

Kozí mléko zabralo a ekzém zmizel. Když pomohlo mléko nám, může pomoci i ostatním. Vyřídili jsme všechnu nutnou byrokracii a začali v malém farmařit.

Pro mě se zemědělství stalo zaměstnáním, můj manžel má svoji práci. Na farmě mi, je-li třeba pomáhá, vyváží hnůj, suší seno a pečuje o pozemky. Chováme dojné kozy a po zahradě nám běhají slepice, většina z nich zachráněná z velkochovu, kde byly 18 měsíců zavřené v halách v klecích bez možnosti pohybu a poté vyřazeny a určeny k odvozu na jatka. U nás dostaly možnost spatřit sluníčko a zjistit jak chutná zelená tráva.

V sezoně prodáváme kozí mléko ze dvora, vajíčka a přebytky zeleniny pěstované bez umělých hnojiv a postřiků.